Obyčejný rozhovor o životní změně
Je 2.3.2016 a můj brácha vyráží do jiné země žít nový život. V podstatě jisté je tam to, že má letenku na dnes 21:30 do Londýna a zpočátku má možnost bydlet u našeho bratrance Tomasze. Cílem je také najít dobrou práci, která ho bude bavit. Měla jsem nápad napsat s ním rozhovor a postupně přidávat další otázky a zprostředkovat tak informace i jeho přátelům i jiným lidem, kteří se chtějí nechat vytrhnout z každodennosti třeba sledováním jiného příběhu.
2.3.2016 Vydáváš se dnes na cestu novým směrem, jaký máš pocit?
Pocity jsou velmi smíšené, na jednu stranu se těším velmi, na druhou se mi do hlavy i srdce vkrádá velký smutek. Poslední dny byly hektické, dojemné loučení s mnoha přáteli. Ale až dnes to na mě všechno dolehlo se vším všudy.
Kam jedeš?
Město Guildford v Anglii. Cca 80km jižně od Londýna.
Co tě vedlo k rozhodnutí jít jinam?
Vedlo mě k tomu především uvědomění, že toužím po velké změně. Zkusit žít v jiné zemi mě poprvé napadlo už asi před patnácti lety. Poslední roky jsem hodně cestoval, používal jazyky, poznával lidi a jejich odlišné styly života a to uvědomění ve mě zrálo a zrálo. Pak přišlo rozhodnutí dát výpověď v zaměstnání a touha dělat něco, co mě bude bavit. A volba vydat se „ven“ byla jasná.
Jak dlouho ses rozhodoval a co bylo největším kritériem v rozhodování?
Rozhodoval jsem se přes rok. Nejdříve jsem to smetl ze stolu a především hledal důvody, proč to nejde. Až po mnoha měsících jsem začal reálně zkoumat cesty, jak by to šlo.
A tak sis koupil letenku a ve středu 2.3.2016 jsi odletěl směr Londýn. Co prožíváš první týden v anglickém Guildfordu? Jaké to je?
Mám velké množství zážitků každý den. Veškeré děni vnímám daleko intenzivněji. Všechno je nové, i třeba obyčejná jízda autobusem. Zatím nemůžu dělat nic zcela automaticky, jako jsem na to byl zvyklý v Česku. Jaké to je? Je to dobré. A jen jedna věc chybí k tomu, abych to mohl přehodnotit na skvělé.
Jak to vypadá se sháněním práce? (po 14 dnech)
A to je přesně ta věc, co do té skvělé skládačky ještě chybí. Obešel jsem nespočet podniků, rozdal dvě desítky životopisů, odpověděl na spoustu inzerátů, zapsal se do dvou pracovních agentur a zatím jediný výsledek bylo 6 odpracovaných hodin včera někde ve skladu. Ale ne, výsledků je mnohem víc a plně si to uvědomuji, ty zkušenosti jsou k nezaplacení. Nervozita, která mě první dny svazovala nohy i ústa, dnes už nebyla přítomna a odvážil jsem se zeptat na práci i v jedné luxusně vypadající italské restauraci. S prací je to tady tak, že sice míst je relativně dost, ale také je o ně dost velký zájem. Takže pokud podniky neshánějí někoho ASAP, tak si nechají třeba dva týdny na výběr uchazečů a pak jednomu z toho množství zavolají. Čili je klidně možné, že za týden nebudu stihat zvedat telefon. Nejednou se mi také stalo, že mi oznámili full staff, ale zároveň řekli, ať se stavím za týden, že už to tak být nemusí.
Máš rád kvalitní jídlo, vaříš s láskou a vybíráš si, jaké tam jsou možnosti v tomto směru?
No, na téma jídlo by se dal udělat obsáhlý samostatný rozhovor. Jako milovník jídla si v této zemi připadám opravdu šťastný. Výběr produktů je obrovský a kvalita třeba zeleniny mi připadá určitě na vyšší úrovni než v Česku. Jsou tu speciální shopy se zbožím z různých koutů světa, mnoho potravin vidím poprvé. Jedna perlička, zrovna včera jsem si v místním Tescu všiml, že v oddělení zeleniny je čtyřpatrový stojan s banány, jablky a dalším ovocem a rodiče dětí jsou připojenou cedulí vybízeni, aby své ratolesti při nakupování obdarovali vystaveným ovocem. To mi přišlo velmi kontrastní k českým poměrům, kde spousta dětí při nákupu v supermarketu žmoulá rohlík.
Ceny jsou po přepočítání na Kč samozřejmě o něco vyšší, ale není to žádná tragédie. Lidi jsou tu opravdu hodně stimulovaní, aby nakupovali co největší množství najednou. Množstevní slevy jsou výrazné, zeleninou počínaje a třeba pivem konče. Do jaké míry ovšem platí – kup vice, utratíš méně, nedokážu objektivně posoudit. Ještě jsem množstevnímu šílenství nepropadl.
Jací jsou lidé, které potkáváš?
Převážně velmi milí a přátelští. Zdraví zcela automaticky, hodně mluví, usmívají se. Jsou ochotní pomoci.
28.7.2016 (po 5 měsících, teda pěkně dlouhá pauza, mezitím nespočet reportů o zážitcích, jak to shrnout?..) Jak je po 5 měsících v Anglii? (celkový stav mysli)
Jak je? Směle můžu napsat, že skvěle. Všechno kolem mě se naprosto vyklidnilo, takže mysl nemusím příliš zaměstnávat zbytečným přemítáním a můžu prostě jen dobře žít. Tak, jak jsem doufal a možná i lépe. Určitě lépe, mám práci, kterou mám velmi rád, kolem sebe dobré lidi, otevřely se mi nové možnosti cestování a už se tolik nebojím dělat změny ve svém životě, protože vidím, že udělat pár velkých změn dokáže člověka ohromně posunout kupředu. Zrovna se chystám na dovolenou do Česka. Maximálně se těším a zároveň vím, že se budu těšit i zpátky do Anglie. Soulad domovů, paráda.
Kdy se zlomilo počáteční velmi těžké období a proč byl začátek těžký?
Období nejistoty, které trvalo cca první dva měsíce, bylo pro mě dost náročné na psychiku, vystřídal jsem 8 zaměstnání během osmi týdnů, moje vysněná práce, kterou jsem měl jako cíl (vaření v restauraci), se stala mou noční můrou a úplně mi otočila názor na tento druh komerční činnosti. Všechny joby byly jen takové záskoky a stálou práci i přes nějaké přísliby ne a ne sehnat. Naděje se často střídala s beznadějí. Finanční rezervy se tenčily a do toho přišly problémy se sháněním nějakého rozumného bydlení. A pak to přišlo, během jednoho týdne jsem získal stálou práci i nové bydlení. Veškerý stres a tlak odplul, jak lodička po vodě někam do neznáma (a už je nechci v téhle megapodobě vidět).
Jakou máš práci? Co ti dává?
Dělám Garden Maintenance – údržba zahrad, to znamená velmi různorodá manuální činnost v přírodě (tak svou práci nazývám jáJ). Bydlím v nejbohatší části Anglie, velkých domů (občas až paláců) s velkými zahradami je tu mnoho a mnoho, takže přestože tu funguje nespočet zahradnických firem, tak o práci rozhodně není nouze.
Co mi dává? Především konečně dělám něco, co mě baví a tenhle pocit absolutně ovlivňuje veškeré moje fungování tady. Psychika pracuje rázem úplně jinak. Tím pádem se mi daří i na ostatních úrovních bytí a žití.
Co podle tebe vedlo nejvíce k tomu, že jsi dobrou práci sehnal? A jak se to událo?
Po těch dvou krušných měsících jsem měl dvě možnosti, buď dělat něco, co mě úplně nebaví a mít se dobře a nebo si najít něco, co mě bavit bude a mít se ještě lépe. Ale pro zahraničí jsem se rozhodl především proto, že jsem toužil spojit práci s určitým vnitřním naplněním. Takže jsem vytrvale hledal, odpovídal na inzeráty, posílal životopisy…
Až jednou…má odpověď na inzerát byla vyslyšena a zavolal mi jakýsi Matěj, tehdy neznámý Čech, nyní můj šéf, spolupracovník a kamarád v jedné osobě.
A jak se teď tedy máš?
Dobře samozřejmě 🙂
Pokračování příště 🙂
