Warning: Use of undefined constant SECURE_AUTH_COOKIE - assumed 'SECURE_AUTH_COOKIE' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /disk_1/www/cz/whitelife/www/wp-includes/pluggable.php on line 925

Warning: Use of undefined constant LOGGED_IN_COOKIE - assumed 'LOGGED_IN_COOKIE' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /disk_1/www/cz/whitelife/www/wp-includes/user.php on line 543
Zpráva panu Komenskému aneb O stavu světa - Cesta životem

Cesta životem

Lucie Kramperová

Zpráva panu Komenskému aneb O stavu světa

                                                                                                                                                               V Praze 28. 3. 2022

Vážený pane Komenský, Učiteli národů,

uplynulo 430 let od Vašeho narození a Vaše myšlenky jsou stále aktuální… Využívám této příležitosti a Dne učitelů a píšu Vám zprávu o stavu světa a děkuji z celého srdce za Vaše didaktická díla, která jsou stále citována studenty na univerzitách. Fascinuje mě, že navzdory okolnostem války a ničení Vašich děl, začínal jste tvořit třeba i od začátku, neb jste ve Vašem konání nacházel smysl.

Dnes máme den učitelů. Přeji si, aby se všichni ti, kdo učí tyto generace dětí, inspirovali. Inspirovali v aktuálním celospolečenském dění a zamysleli se, co je potřeba udělat proto, aby učení děti bavilo a nebyly jen ustrašenými zvířátky (když dostanou trojku, pětku,… nebo když mají jiný názor, než většina třídy), protože ta vystrašená zvířátka pak jdou třeba po letech do války plnit příkaz nemocného systému. Nejsou naučeni hrát tu svoji životní roli opravdově. Hrají role jiných. Nejsou zvyklí se ptát, hledat informace a myslet. Myslet sami za sebe. V mateřské školce, tam to nejspíš začíná. Nerespektováním individuality jedince. Nepoužíváním otázek ohledně pocitů a vnímání. Odměňováním bonbonkem za hezky namalované sluníčko…

Zdůrazňoval jste ve svých dílech, že vzdělávání nikdy nekončí, že je neustálé. Někteří to tak mají. Jiní to nechápou… Dnes se stalo módním sbírat tituly, které však s moudrostí nemusejí jít ruku v ruce. Univerzity dnes často produkují lidi s tituly, kteří ani nevědí, proč na dané univerzitě studují. Studují mnohdy proto, že jsou k tomu tlačeni (opět systémem, zákonem), tito nehledají, co je jejich motivací, cílem a posláním. Zdůrazňoval jste, že Bůh stvořil tento svět jako divadlo (obrazy, hry) a škola světa je školou moudrosti. Vnímám moudrost v síle žití vlastního příběhu v odvaze, v hledání a hraní zdravých a dobrých rolí. V dnešním světě hrajeme divadlo, v nichž mnozí lidé taženi vlastní nevědomostí ani nevědí, proč danou roli hrají. A význam sociálních rolí, jak ukázaly psychologické výzkumy, je obrovský. Pane Komenský, zkoumá se kde co, ale poučení nejsou moc viditelná…

Zdroj: Cesta světla, J.A.Komenský

Nynější svět je plný superhrdinů, ale stále je nedostatek skutečně dobrých učitelů, kteří pomáhají dětem vytvářet jejich vlastní světy a hodnoty. Hodnoty jsou stále předkládány spíše umělé, systémem vytvořené. Ekologická funkce školy je běžně vnímána jen optikou třídění odpadu…a ejhle objeví-li se dítko, které má obzory širší, je z něj tak trochu mimoň…

Ve školách, ale nejen tam, je produkována průměrnost, nejen ve známkách – hodnocení, ale především v přístupu. Například „jedničkáři“ jsou bráni jako bezproblémoví, nepotřebující doučování, nenároční. Nedávno jsem slyšela z úst jednoho učitele, že to je dlouhodobá a známá záležitost, že chytré děti ZŠ přetrpí… (Asi jako, že je to stále ještě normální?) Čas je věnován zejména takzvaně potřebnějším, pomalejším, nejpomalejším. Učí se podle jejich tempa. Z jedničkářů, nadaných, talentovaných dětí se stávají průměrní. No, vlastně přibývá jedničkářů, protože se zjistilo, že známky jsou problematické, tak je zatím používáme, ale přilepšujeme. Učíme, že “stačí málo a jsem dobrý”, demotivujeme ty nadanější… Učíme, že nespravedlnost je normální… (Spravedlivá autorita zaslouží respekt, nespravedlivá rebelii…). Neřešíme talenty a nadání. Ano, vytváříme určité instituce, která se mají talentem zabývat, ale běžný rodič o nich stejně vůbec neví. Výše popsané je všeobecně akceptováno rodiči, společností. Dokonce se šíří zvěsti o tom, že se musí bránit odchodům jedničkářů, talentovaných, nadaných dětí na osmiletá gymnázia (a ztěžujeme odchody na gymnázia přijímacími zkouškami, které by leckterý vystudovaný tatínek možná nedal, tedy pardon), asi proto že je najednou příliš mnoho jedničkářů (?).

Stále se příliš nezabýváme didaktickými metodami a podmínkami pro výuku, nebo se tím zabýváme, ale ve školách to není příliš vidět. V jiných zemích vidíme, jak jsou podmínky pro výuku a prostředí důležité, ale stále řešíme zástupná témata, jako jsou prestiž učitelské profese přidáním na platu, snižování obsahu učiva, inkluze. Chceme dělat to vše bez změny podmínek prostředí.  V posledních letech jsou zvyšovány platy učitelů…plošně, protože jinak to neumíme udělat. Je jedno, jestli je člověk moderně učící učitel, hledající jak vzbudit pozornost dětí, pracující sám na sobě, zabývající se talenty dětí, používající aktivizaci, obrazy a hry,…, či nikoliv. V systému obecného kategorizování a ne-respektu k individualitě jedince a tedy i tomu uzpůsobenému odměňování je jedno, jak přistupuje učitel k žákům, jak dokáže zapojit nadané dítě i to nejpomalejší dítě.

Ano, pane Komenský, škola dnešního světa spíše není školou moudrosti, ale je hrou hněvu, nevědomosti, pachtěním se po bohatství a hezky vypadajících, ale trochu marných poctách. Napomenutí v podobě nemoci, války, zemětřesení, povodně… nejsou nic platná. Moc zůstává stále v rukou systému, který je prostě zvláštní… neopatrný. V tomto systému dochází k přesunům peněz v rukou těch nejmocnějších. Ti, kteří mají nejvíce, se o své bohatství a pocty tak bojí, že raději přihlíží těm napomenutím bez povšimnutí a skutečné reakce. Já nevím, co přesně je odpovědí na otázku „Co tedy dělat?“, ale tuším, že půjde o to, začít skutečně měnit vzdělávání směrem ke zdraví ducha, jelikož …nemoc těla pociťujeme duchem, ale nemoc ducha, spíše necítíme…

I já věřím, že nejsme úplně ztraceni… Věřím v moudrost a v soucit.

Moje dcera Sofie má dnes 11 let. Věřím jí i všem ostatním dětem…

S úctou a vzpomínkou

Lucie Kramperová,

inspirována současnými událostmi a Vašimi díly, myšlenkami a také krásným filmem Jako letní sníh (2021) https://www.youtube.com/watch?v=F4G8JTDfBR4

Chcete dostávat upozornění na novinky zveřejněné na webu emailem? Přihlaste se zde.