Mít či nemít sny?
18. 11. 2018, dva dny před mými čtyřicátými narozeninami jsem měla tu čest vést ženský seminář na téma Vision Board. Tančily jsme, sepisovaly 100 snů, rekapitulovaly již téměř uplynulý rok. Když jsem se o semináři zmínila jedné kamarádce, tak mi řekla, že vlastně nemá žádné sny, že tak nějak žije ze dne na den. Když jsem se o semináři zmínila dcerám, tak chtěly hned také tvořit. Vůbec nepochybovaly o tom, že je to potřeba, nebo snad dokonce o tom, že to funguje. Je fakt, že jsou ode mě zvyklé na různé podivné věci v naší domácnosti, lepené obrázky nevyjímaje…My dospělí, často ve vleku všedních dnů, na své sny zapomínáme. Nemáme na ně čas. Nedáváme jim pozornost, neboť naši pozornost užírají všední záležitosti. Nedávno jsem viděla film Můj život beze mne. (Já všechny filmy vídám jako poslední, takže jste ho jistě všichni už viděli ;-)) Film mě trochu dostal a na téma Vision Boardu je geniální. Hlavní hrdince, mladé ženě, mamince dvou malých dcer ve věku mých dcer, ve filmu zbývají cca 2 měsíce života, které ale prožívá naplno… Sepíše si seznam svých přání na papír „Co musím udělat, než umřu? Říkat denně svým dcerám, že je mám ráda. 2. Najít Donovi novou ženu, kterou by holky měly rády. 3. Nahrát holkám přání k narozeninám až do 18 let. 4. Jet společně na pláž a udělat si piknik. 5. Kouřit a pít, jak se mi zachce. 6. Říkat, co si myslím. 7. Milovat se s jinými muži, abych věděla, jaké to je. 8. Dosáhnout toho, aby se do mě někdo zamiloval. 9. Navštívit tátu ve vězení. 10. Pořídit si falešné nehty a udělat něco s vlasy. 11. atd… „
…a všechny si je splní. Nikomu neřekne, že umírá. Nechává své blízké i sebe žít přítomností a netrápit se budoucností a zároveň na své budoucnosti skrze plnění svých snů pracuje.
Všichni máme ten svůj seznam v sobě. Může být vzrušující záležitost držet v ruce seznam 100 konkrétních věcí, zážitků, zkušeností, dovedností, při jehož čtení se vám zvedá srdeční rytmus nadšením podobně, jako když si malé děti před Vánoci sepisují dopis Ježíškovi a věří, že jim vše splní. Tím, že mu navíc kreativně dáme vizuální podobu v podobě obrázků a každý den ho necháme působit na své smyslové receptory a uděláme třeba jen malé konkrétní krůčky, nebo i ty větší kroky na cestě k naplnění své životní vize, snu, přání, cíle… získáváme nepřenositelný pocit. A co teprve pocit splněného snu, tak pravdivého jako my sami…
Chce se mi křičet: Nebojme se snít!
Pozor – sny se plní!
Sny jsou důležité! Oživují…
Ve filmu Chatrč zazněla věta: „Víš, sny jsou důležité. Občas je to způsob, jak otevřít okno a vyhnat špatný vzduch.“ Nebojme se vyvětrat si a osvěžit se. Pravdivě k sobě. Uvědomila jsem si, že ve svých 40 letech stále věřím. Věřím, že ještě v něco věřím. A čím dál víc věřím sobě.
Chci dále tančit, meditovat, milovat, hrát na lyru, zpívat, malovat, tvořit, hodně pracovat, hrát si s dcerami na princezny, říkat jim každý den, jak jsou krásné a jak je miluji, potkávat se s lidmi a mnohem více, …učit se životem dál – laskavě. V tom, co již dělám, pokračuji, a s tím, co ještě nedělám, začnu co nejdříve, například s brnkáním na lyru příští týden. Mám tu nejlepší učitelku. Držte mi palce!
