Taková malá věc
Opravdu jsem tu ceduli předtím nikdy nezaregistrovala a parkovala na jednom z těch 13 míst. Dnes také, poté co jsme vystoupily s dcerkou z auta jsem si všimla té cedule. Takový aha moment, no ale říkala jsem si, dělám to vždycky, tak to projde i dnes. Ale v hlavě mi to trochu hlodalo, zda se nevrátit a nepřeparkovat, zahnala jsem to a šla na domluvenou schůzku. Během ní jsem si zase dvakrát vzpomněla na špatně zaparkované auto. Po schůzce jdeme k autu a já vidím lísteček za oknem. A říkám si, já jsem to věděla. Jako bych opět chtěla ověřit svůj vnitřní hlas. Po každé podobné příhodě si říkám a příště už budu naslouchat sama sobě.
V tomto mém případě, který zde zmiňuji, jde o „malou“ věc. Ale běžně se neposloucháme i v těch „větších“. Buď úmysleně nebo neúmyslně. Někdy nechceme vidět zrcadlení druhých lidí, někdy nechceme vidět sami sebe. Proč to děláme? Asi abychom si ponechali tu svoji pohodičku, zajeté koleje, jistoty a standardy. Nacházejme odvahu se dívat více sami do sebe, nacházejme odvahu věci „vidět“ do hloubky, vyplatí se nám to.
Přeji mnoho lásky k naslouchání našim vniřním hlasům! Tedy s láskou sami k sobě.
Chcete dostávat upozornění na novinky zveřejněné na webu emailem? Přihlaste se zde.
