Warning: Use of undefined constant AUTH_COOKIE - assumed 'AUTH_COOKIE' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /disk_1/www/cz/whitelife/www/wp-includes/pluggable.php on line 928

Warning: Use of undefined constant LOGGED_IN_COOKIE - assumed 'LOGGED_IN_COOKIE' (this will throw an Error in a future version of PHP) in /disk_1/www/cz/whitelife/www/wp-includes/user.php on line 543

Cesta životem

Lucie Kramperová

Archives: Obrázek

Obyčejný rozhovor o životní změně

Je 2.3.2016 a můj brácha vyráží do jiné země žít nový život. V podstatě jisté je tam to, že má letenku na dnes 21:30 do Londýna a zpočátku má možnost bydlet u našeho bratrance Tomasze. Cílem je také najít dobrou práci, která ho bude bavit. Měla jsem nápad napsat s ním rozhovor a postupně přidávat další otázky a zprostředkovat tak informace i jeho přátelům i jiným lidem, kteří se chtějí nechat vytrhnout z každodennosti třeba sledováním jiného příběhu.

2.3.2016 Vydáváš se dnes na cestu novým směrem, jaký máš pocit?

Pocity  jsou  velmi  smíšené, na  jednu  stranu  se  těším  velmi, na druhou se mi  do  hlavy i  srdce  vkrádá  velký smutek. Poslední dny  byly  hektické, dojemné loučení s mnoha  přáteli. Ale až dnes to na mě všechno dolehlo se vším všudy.

Kam jedeš?

Město Guildford v Anglii. Cca 80km jižně od Londýna.

Co tě vedlo k rozhodnutí jít jinam?

Vedlo mě k tomu především uvědomění, že toužím po velké změně. Zkusit žít  v jiné zemi mě  poprvé  napadlo už asi před  patnácti  lety. Poslední roky jsem  hodně  cestoval, používal  jazyky, poznával lidi a  jejich  odlišné  styly  života a  to  uvědomění  ve  mě  zrálo  a  zrálo. Pak přišlo  rozhodnutí  dát  výpověď  v zaměstnání a touha dělat něco, co  mě  bude  bavit. A volba vydat se „ven“ byla jasná.

Jak dlouho ses rozhodoval a co bylo největším kritériem v rozhodování?

Rozhodoval jsem se přes rok. Nejdříve jsem to smetl ze stolu a především hledal důvody, proč to nejde. Až po mnoha měsících jsem začal reálně zkoumat  cesty, jak  by  to  šlo.

A tak sis koupil letenku a ve středu 2.3.2016 jsi odletěl směr Londýn. Co prožíváš první týden v anglickém Guildfordu? Jaké to je?

Mám velké množství zážitků každý den. Veškeré děni vnímám daleko intenzivněji. Všechno je nové, i třeba obyčejná jízda autobusem. Zatím nemůžu dělat nic zcela automaticky, jako jsem na to byl zvyklý v Česku. Jaké to je? Je to dobré. A jen jedna věc chybí k tomu, abych to mohl přehodnotit na skvělé.

Jak to vypadá se sháněním práce? (po 14 dnech)

A to je přesně ta věc, co do té skvělé skládačky ještě chybí. Obešel jsem nespočet podniků, rozdal dvě desítky životopisů, odpověděl na spoustu inzerátů, zapsal se do dvou pracovních agentur a zatím jediný výsledek bylo 6 odpracovaných hodin včera někde ve skladu. Ale ne,  výsledků je mnohem víc a plně si to uvědomuji,  ty zkušenosti jsou k nezaplacení.  Nervozita, která mě první dny svazovala nohy i ústa, dnes už nebyla přítomna a odvážil jsem se zeptat na práci i v jedné luxusně vypadající italské restauraci. S prací je to tady tak, že sice míst je relativně dost, ale také je o ně dost velký zájem. Takže pokud podniky neshánějí někoho ASAP, tak si nechají třeba dva týdny na výběr uchazečů a pak jednomu z toho množství zavolají.  Čili je klidně možné, že za týden nebudu stihat zvedat telefon.  Nejednou se mi také stalo, že mi oznámili full staff, ale zároveň řekli, ať se stavím za týden, že už to tak být nemusí.

Máš rád kvalitní jídlo, vaříš s láskou a vybíráš si, jaké tam jsou možnosti v tomto směru?

No, na téma jídlo by se dal udělat obsáhlý samostatný rozhovor. Jako milovník jídla si v této zemi připadám opravdu šťastný. Výběr produktů je obrovský a kvalita třeba zeleniny mi připadá určitě na vyšší úrovni než v Česku.  Jsou tu speciální shopy se zbožím z různých koutů světa, mnoho potravin vidím poprvé. Jedna perlička, zrovna včera jsem si v místním Tescu všiml, že v oddělení zeleniny je čtyřpatrový stojan s banány, jablky a dalším ovocem a rodiče dětí jsou připojenou cedulí vybízeni, aby své ratolesti při nakupování obdarovali vystaveným ovocem. To mi přišlo velmi kontrastní k českým poměrům, kde spousta dětí při nákupu v supermarketu žmoulá rohlík.

Ceny jsou po přepočítání na Kč samozřejmě o něco vyšší, ale není to žádná tragédie. Lidi jsou tu opravdu hodně stimulovaní, aby nakupovali co největší množství najednou. Množstevní slevy jsou výrazné, zeleninou počínaje a třeba pivem konče. Do jaké míry ovšem platí – kup vice, utratíš méně, nedokážu objektivně posoudit. Ještě jsem množstevnímu šílenství nepropadl.

Jací jsou lidé, které potkáváš?

Převážně velmi milí a přátelští. Zdraví zcela automaticky, hodně mluví, usmívají se. Jsou ochotní pomoci.

28.7.2016 (po 5 měsících, teda pěkně dlouhá pauza, mezitím nespočet reportů o zážitcích, jak to shrnout?..) Jak je po 5 měsících v Anglii? (celkový stav mysli)

Jak je? Směle můžu napsat, že skvěle. Všechno kolem mě se  naprosto vyklidnilo, takže mysl nemusím příliš zaměstnávat zbytečným přemítáním a můžu prostě jen dobře žít. Tak, jak jsem doufal a možná i lépe. Určitě lépe, mám práci, kterou mám velmi rád, kolem sebe dobré lidi, otevřely se mi nové možnosti cestování a už se  tolik nebojím dělat změny ve svém životě, protože vidím, že udělat pár velkých změn dokáže člověka ohromně posunout kupředu. Zrovna se chystám na dovolenou do Česka. Maximálně se těším a  zároveň vím, že se budu těšit i zpátky do Anglie. Soulad domovů, paráda.

Kdy se zlomilo počáteční velmi těžké období a proč byl začátek těžký?

Období nejistoty, které trvalo cca první dva měsíce, bylo pro mě  dost náročné na psychiku, vystřídal jsem 8 zaměstnání během osmi týdnů, moje vysněná práce, kterou jsem měl jako cíl (vaření v restauraci), se stala mou noční můrou a úplně mi otočila  názor na tento druh komerční činnosti. Všechny joby byly jen takové záskoky a stálou práci i přes nějaké přísliby ne a ne sehnat. Naděje se  často střídala s beznadějí. Finanční rezervy se tenčily a do toho přišly problémy se sháněním nějakého rozumného bydlení. A pak to přišlo, během jednoho týdne jsem získal stálou práci i nové bydlení. Veškerý stres a tlak odplul, jak lodička po vodě  někam do neznáma (a  už je nechci v téhle megapodobě vidět).

Jakou máš práci? Co ti dává?

Dělám  Garden  Maintenance – údržba  zahrad, to  znamená  velmi  různorodá  manuální  činnost v přírodě (tak  svou práci  nazývám  jáJ). Bydlím  v nejbohatší  části  Anglie, velkých domů (občas  až  paláců) s velkými  zahradami je  tu  mnoho  a  mnoho, takže přestože  tu  funguje  nespočet  zahradnických  firem, tak  o  práci  rozhodně  není  nouze.

Co  mi  dává? Především  konečně  dělám  něco, co  mě  baví a  tenhle  pocit absolutně  ovlivňuje  veškeré  moje  fungování tady.  Psychika  pracuje  rázem  úplně  jinak. Tím  pádem  se mi  daří  i  na  ostatních  úrovních  bytí  a  žití.

Co podle tebe vedlo nejvíce k tomu, že jsi dobrou práci sehnal? A jak se to událo?

Po  těch  dvou  krušných  měsících jsem  měl  dvě  možnosti, buď  dělat  něco, co  mě  úplně  nebaví a  mít  se dobře a nebo si  najít   něco, co  mě  bavit  bude  a  mít  se ještě lépe. Ale pro zahraničí jsem se rozhodl především  proto,  že  jsem  toužil spojit  práci  s určitým  vnitřním  naplněním. Takže jsem vytrvale hledal, odpovídal na inzeráty, posílal životopisy…

Až jednou…má odpověď na inzerát byla vyslyšena a zavolal  mi  jakýsi  Matěj, tehdy neznámý Čech,  nyní  můj  šéf, spolupracovník a kamarád v jedné  osobě.

A jak se teď tedy máš?

Dobře samozřejmě 🙂

Pokračování příště 🙂

 

Čas od času…

Čas od času zapomeneme sami na sebe a zapleteme se do okolních dramat, rozporů, pocitů úzkosti a bolestí fyzického světa kolem nás. Čas od času se zapleteme i do svých vlastních dramat, vykonstruovaných naší neklidnou myslí. Nevidíme se jako jednu z úžasných bytostí, kterými všichni jsme. Necháme se vtáhnout do příběhů jiných lidí. Mám příběhy ráda, poslouchám je a napadají mě i odpovědi na mé otázky, ty souvislosti jsou zajímavé… Uvědomuji si, jak jsme všichni propojení…
Často naše příběhy ovlivňuje emoce strachu.

Mysl chce konat, duše chce být…

Nastavení mysli na stav důvěry místo strachu nám může pomoci se vymanit z dramat okolí i našich vlastních. Kdyby si všichni lidé uvědomili svoji dokonalost tady a teď, pak by nás nemusela pohánět rivalita, chamtivost, agrese a strach… Zlepšila by se nám imunita a vnímání světa. Každý máme svůj vnitřní svět a vzájemně jej propojujeme se světem druhých, s NAŠÍM světem. Když uvidíme svoji dokonalost, uvidíme i dokonalost světa kolem nás. Je jen na nás, jakou cestu zvolíme.
Zkoušíte se někdy podívat do zrcadla a na něco se sami sebe zeptat?
Já to zkouším s těmi nejtěžšími otázkami, na něž nevím odpověď v běžném rozhovoru… Neumím třeba rychle odpovědět… zrcadlo mi funguje velmi dobře. Když si dokážeme odpovědět sami sobě do očí pohledem do zrcadla (ani nemusíme používat mnoho slov), pak dokážeme odpovědět do očí i našemu příteli i nepříteli (pokud nějakého máme). Svojí pravdou ovlivňujeme životy jiných lidí. Pocit, jaký máme sami ze sebe, je ukazatelem našeho života. Je to naše jedinečnost a my všichni jedineční jsme. Buďme k sobě proto laskaví. A smějme se sami sobě, když se začneme brát příliš vážně a hledat naše dramata… Každodenní problémy nikdy nejsou tak hrozné, když na ně nahlížíme s humorem a láskou.
Poslední měsíc jsem se ptala sama sebe na definici lásky… nakonec si uvědomuji, že pro mě nejvyšší stupeň lásky je láska k naší nedokonalosti.
Včera jsem namalovala svůj první obraz. Pro sebe, za to – že jsem … Holčičky v něm ráno viděly přesně to, co v něm je… můj vnitřní záměr.

Pokud byste chtěli zpracovat některý z vašich strachů, podívat se na něj a zjistit, zda pochází z vědomé události, podvědomí nebo hloubky nevědomí, ozvěte se mi. Ráda vám budu průvodcem za pomoci NLP koučování. Bude se nám tu všem žít lépe 😉
S láskou Lucie

Chcete dostávat upozornění na novinky zveřejněné na webu emailem? Přihlaste se zde.

 

Zatančím si …

Poslední dobou frčím. Poslední dobou nevím, co mám dělat dříve. Poslední dobou… je to kolotoč.

Aspoň si zatančím, zapomenu na vše, vypnu a soustředím se sama na sebe. A tančím. Tančím se svým životem…
Uvědomila jsem si, jak moc se mění význam jednotlivých slov a vět a tím se mění svět.
Jak ve zrychleném tempu chceme mít vše hned. Jak říkáme, to se mi líbí…, to miluju…, to chci…, to je dobrý…, ale tahle hodnocení v sobě příliš nevstřebáváme. Někdo říká…”miluji tě”…, jako když jde do sámošky pro rohlíky…Smysl těch slov v nás tak trochu vyhasíná. Stávají se množstevními na úkor toho, co doopravdy cítíme. Protože spěcháme, ať už to máme. Ať už jsme v cíli. Ale kolik nám zbývá víry?
Nestačíme se ptát, kým jsme? Čemu věříme? Když nevíme, můžeme to zjistit …

Tím, že se zaměříme na náš tanec místo nás jako tanečníka. Odložíme svoji masku dokonalosti a vstoupíme do vlastního rytmu. A dějí se věci.

Aspoň si v tom kolotoči zatančím. Možná pak intuitivně naberu ten svůj správný směr. Ten, s nímž budu v souladu.
Nestůj a neplač,
Jdi dále,
Tanči,
Zpomal,
Vnímej…a všímej si …s láskou.

Když je ti smutno, tanči…
Když tě někdo štve, tanči…
Když jsi veselá, tanči…

Taková malá vzpomínka po dvou letech aneb co vše lze ovlivnit?

Taková malá vzpomínka po dvou letech aneb co vše lze ovlivnit?

Já jsem si větu „vše je, jak má být“ říkala při svém těhotenství s dcerkou Vanesskou docela často, ale přesto jsem musela několikrát udělat rozhodnutí a nejenom se odevzdávat tomu, jak se to děje nebo jak to vypadá.. Právě dnes Vany slaví druhé narozeniny a já už týden intenzivně prožívám vzpomínky na porod a věci s tím související. Byl to jeden z těch silných zážitků, kdy jsem si při váze zodpovědnosti nejen sama za sebe naplno uvědomila, jak já sama mohu věci ovlivnit tím, že si důvěřuji, tím že dělám, jak to právě cítím. Důvěřuji sama sobě a svému dítěti ve svém nitru. Byla jsem v třetím trimestru několik dní hospitalizovaná a měla jsem volbu, zda zůstanu pod dohledem zdravotního personálu nebo pojedu domů, kde mi bude dobře. Rozhodla jsem se, že pojedu domů, že se přestanu trápit a raději udělám něco pro svoji psychickou pohodu. Doma jsme byly ještě 2 v 1 asi 6 týdnů, samozřejmě s upraveným režimem. Týden před porodem jsem cítila, že se něco děje, tak jsem jela na kontrolu. Kontrakce jsem neměla, ale byla jsem otevřená na 3 cm, kdy už je porod rozběhnutý, jsou-li přítomny kontrakce. Zůstala jsem přes noc v porodnici, i když já jsem vnitřně tušila, že ještě čas porodu nenastal. Dostala jsem několik názorů na můj stav a mně nezbylo nic jiného, než se rozhodnout, co udělám. Druhý den jsem řekla sestře, že chci domů, že rodit ještě nebudu. Jela jsem tedy domů a doma jsme s Vanesskou vydržely 2 v 1 ještě týden. Říkala jsem si, mohla bys vydržet do 28.9., to bude sestřicce 2,5 roku… 5 minut po půlnoci z 28. na 29.9. jsem se vzbudila a věděla, že je to tady, kontrakce rovnou po 5 – 3 minutách. Sanitka byla na cestě neskutečně dlouho, ale přijela… Zrovna bylo hodně výjezdů. Porod velmi rychle pokračoval, ale já jsem se vědomě rozhodla, že v sanitce neporodím. Dvakrát jsme zastavovali, ale já jsem vždycky zavelela, že to dáme a že dojedeme do porodnice. Musím říct, že zdravotník, který tam se mnou byl, mi naslouchal a důvěřoval. V porodničním výtahu jsem se opět musela rozhodnout, že chci dojet až nahoru, také jsem to zvládla a porodila až v příjímací místnosti za přítomnosti porodní asistentky a 4 hledících mužů ze záchranné služby  Poté jsem se dozvěděla, že zdravotník, který mě celou dobu doprovázel v sanitce byl tehdejší ředitel záchranné služby – pan Schwarz (děkuji). Vanesska se narodila hodinu a kousek poté, co jsem se probudila s bolestmi. Vím, že kdybych chtěla, mohlo to být v sanitce a bylo by to v pořádku, ale já jsem to před těmi 2 lety prostě tak vědomě nechtěla. Tento silný zážitek překotného porodu mi pomohl uvědomit si, že v každé situaci se lze něco naučit a posílit v sobě. Jsem si jistá, že je řada věcí, které ovlivnit nemůžeme, ale také je celá řada těch, které vědomě ovlivňujeme. Důležitá je víra a naše myšlenky.

Chcete dostávat upozornění na novinky zveřejněné na webu emailem? Přihlaste se zde.

Vše je, jak má být?

Yachtsody in Blue

Poslední dobou se setkávám s větou „Vše je, jak má být.“. Někdy mi to přijde hezké, někdy mi to nějak nesedí….ale rozhodně je to sousloví nakažlivé, jako by se samo nabízelo k použití pro zklidnění mnohých situací. Ta jednoduchá věta může mít mnoho významů a záleží na tom, jak si ji člověk vyloží a jak to cítí. Někdo ji použije pro své vnitřní zklidnění, když už těch věcí řeší mnoho a na těch řešeních své situace třeba aktivně pracuje. U někoho jiného to může být o tom, že si tím vytváří pocit pohodlí ve své nečinnosti, i přestože není dotyčný šťastný. U někoho je to hluboké přesvědčení a víra v to, že věci jsou prostě nám všem dané, situace se dějí. Významy mohou být různé stejně jako síla těch slov v konkrétních situacích. Mám pocit, že kdybychom se všichni doslova řídili touto větou, tak nemusíme nic dělat, jenom plynout životem bez jakékoliv snahy, vždyť vše je jak má být, osud je napsán … Jsme-li s naším životem spokojeni, pak asi nic řešit nemusíme. Ale skutečně je vše dané?

Nebo můžeme své životy vědomě ovlivňovat svými myšlenkami, prací sami na sobě, na porozumění sami sobě, hledáním cest ke spokojenosti, … můžeme snít a postupně sny proměňovat v realitu? Můžeme být kreativní na své cestě životem?

Cítím to tak, že abychom se posunuli dále, musíme se přestat bát, změnit myšlení a vztah sami k sobě… něco pochopit. Potom se mohou začít naplno dít zázraky v podobě situací a setkání. Sice v sobě máme uloženy různé strachy – z odmítnutí, ze selhání, dokonce i z úspěchu nebo neúspěchu, ale můžeme se zaměřit na dávání energie do prospěšných věcí. Jsme naučeni být skromnými, nikoliv žít život podle svých přestav a využívat své silné stránky. Ale kdykoliv se můžeme rozhodnout začít se učit žít jinak. Zažíváme pocity frustrace, nenaplnění, bezcílnosti, pouze přežíváme a přitom jde o to vzít život do vlastních rukou. Naše vědomé kroky, rozhodnutí a naše myšlenky tvoří náš život a posouvají ho dále. Někdy mohou stát všichni proti nám, nebo nám říkají, že děláme chybu, ale my máme přesto potřebu být sami sebou, konat jak cítíme… Potřebujeme především sami sebe, svoji podporu a svoji lásku k sobě. Pak můžeme uvidět i lásku ve varováních a postojích druhých lidí. Nevím, zda je to „vše je, jak má být“, ale pokud se cítíme špatně a nic neděláme, nejsme pak uprchlíci vlastní duše?
Máme volbu, buď můžeme čekat, nebo se můžeme obracet sami k sobě, ke svým myšlenkám, pocitům, vizím, snům a začít jednat sami se sebou v souladu. I přestože můžeme mít někdy pocit, že vše je dané. Vše, co je tvořivé snad ani nemůže být dané? Vytvořme si svůj život jako ten nejkrásnější mistrovský obraz a buďme sami sobě mistrem.

Chcete dostávat upozornění na novinky zveřejněné na webu emailem? Přihlaste se zde.

Doporučení na hezké, rozvíjející knížky pro děti

related_post2

Emušák Ferda a jeho mouchy, Scio – učí děti jak rozumět emocím, v této souvislosti mám pro Vás jeden tip, se Sofinkou (4 roky) jsme si doma sepsaly naše pravidla, která se snažíme dodržovat a na emocích uvedených v této knížce jsme si vysvětlily důsledky jejich nedodržování (př. radost, vztek,…), namalovaly jsme si i mouchy  – namalujte si to, vysvětlete si to, buďte kreativní a napište mi, jak to u Vás probíhalo, Sofinka mi další body do našich pravidel sama navrhuje …

Read more

Podpora od našich dětí

Maruska_2_30x45 - Copy

Dnes jsem byla na konferenci plné energeticky nabitých lidí. Bylo to velmi příjemné setkání, kde přirozeně pozitivně naladění lidé vzájemně táhli za jeden provaz, kde jsem cítila, že ať člověk řekne cokoliv, není to špatně, ale naopak dostane povzbuzení a podporu. Byla tam spousta legrace prostřednictvím odlehčených vtípků souvsejících se životem, vlastně možná to ani nebyly vtípky a člověk se smál…

Read more

Upřímnost

about

Na své úvodní stránce Moje cesta životem píšu o tom, že jsem rebel. Chtěla bych to trochu rozvést právě teď a tady. Je to zajímavé téma, jelikož jde o téma upřímnosti…

Read more

Vzít si život?

featured2

Ddostala se ke mně nedávno zpráva, že jeden mladý člověk skočil pod vlak..byl to známý někoho známého… Docela mě to vzalo, takové zprávy mi nikdy nedělaly dobře. Hned mě napadá spousta souvislostí, i když o konkrétním příběhu nevím nic. S úctou k rozhodnutí toho člověka mě napadají následující myšlenky…

Read more

Inspirace v Ajurvédě

Nedávno jsem v časopise Regenerace 7/2015 přečetla článek o ajurvédě. Některé věty mi tam resonovaly. Nikdy jsem si neuvědomila, že jde o styl života neboli umění žít nikoliv jen způsob stravování. Zaujalo mě zejména téma lásky a jejím přenosu do přípravy stravy, do vaření, jak se tato láskyplná energie může měnit v léčivé procesy uvnitř člověka…

Read more

1. stránka z celkem 212