Kdo Jsem?

Motto: “ŽIVOT JE CESTA SAMA K SOBĚ“

Jmenuji se Lucie. Mám ráda své jméno. Znamená světlá, zářící. Svým vnitřním nastavením nejspíš taková jsem. Většinou optimistická, vidící věci ve světle. Hledající možnosti v nemožnostech.

Jsem žena, která žije svůj život v souladu sama se sebou. Mám se ráda, mám k sobě hezký vztah i se všemi nedokonalostmi, rozumím svým silným stránkám a používám je. Tak mi život dává smysl. Moje cesta životem mě neustále učí, vidím na ní velké souvislosti a dary různých setkání, která mě na ní posouvají dále.
Jednou z mých hodnot je smysluplnost. Dělání smysluplných věcí, hledání odpovědí na otázky „proč se něco děje“, jaký to má smysl. Smysl je pro mě to, co V. E. Frankl ve své teorii osobnosti nazývá „vůlí ke smyslu“.

Jsem máma dvou malých bytostí, být ženou považji za dar a darem jsou pro mě i mé dvě zatím ještě docela malé holčičky. Nejen díky nim a jejich očním vadám jsem se začala zabývat viděním. Vidět, uvidět, nebo nevidět. Když je nám dáno věci vidět, dokážeme je i uskutečnit.

Jsem průvodce v nalézání odpovědí a následné vnitřní transformace. Moje duše je spokojená v kontaktu s druhými lidmi.

Jsem i rebel, který dokáže druhému člověku upřímně a s láskou říci svůj pocit a důvěřuji mu. Intenzivně vnímám a cítím. Jednám v souladu se svým vnitřním vedením a nastavením. Vždy mě zajímali lidé. A lidé jsou vztahy. Velké téma. Kvůli vztahům můžeme být nemocní, šťastní, rozkvétající, …  Chtěla bych žív v ideálním světě. Dnes již ale vím, že si ten svůj svět vytváříme přístupem ke všemu kolem. Cesta srdcem je ta nejsnazší a nejhezčí. Cestou životem máme jít s láskou a úctou. Cestou sami k sobě nalézáme odpovědi na to, kdo jsme a co tu děláme, jaké jsou naše talenty a jakým způsobem je využíváme.

Co je vlastně koučink? Co je pro mě koučink si můžete přečíst v mém článku zde.

Zajímám se o témata související s naší motivací, co náš žene dopředu, co je za tím, nebo proč stojíme na místě. Zajímají mě příběhy, vztahy, práce s myšlenkami, psychosomatika, NLP. Vše ráda propojuji. Život je hra, hra s nadhledem, hra s pohledem, obrazy a pohybem. O tom je koučování.

SPRÁVNĚ VIDÍME JEN SVÝM SRDCEM. CO JE DůLEŽITÉ, JE OČÍM NEVIDITELNÉ. JE ALE KRÁSNÉ VIDĚT OBRAZY SVÉHO ŽIVOTA JASNĚ A DOBŘE.  

Moje cesta životem

„Cítím vděčnost za všechny náhody na své cestě životem.“

Na mojí cestě životem bylo a je mnoho důležitých uvědomění. Uvědomění významu dětství pro formování osobnosti člověka, význam mezilidských vztahů, svobody myšlení, zdraví, souvsilosti psychosomatické a další.

Vystudovala jsem ekonomii, těch 5 let mi dalo mnoho uvědomění a poznání sebe sama, naučila jsem se myslet v souvislotech, poznala jsem rozdílné typy lidí a jejich myšlení, musela jsem obstát v cizím prostředí a nacházet v sobě vnitřní motivace v mnoha oblastech. Kdybych už například na střední škole měla k dispozici koučink, pravděpodobně bych si ušetřila některé peripetie v pozdějších obdobích. V mém životě rozhodovala (a i nadále rozhodují) setkání s lidmi, díky nimž jsem učinila důležitá uvědomění a ta mě posunula dále.

Moje cesta sebe-poznání, uvědomování a vidění věcí začala už v dětství, kdy jsem si dost často připadala něčím zvláštní, byla jsem hodně citlivá a vidící věci do hloubky. V dětství mě to dost limitovalo, protože jsem prostě byla jiná, uvnitř jsem to tak cítila, i když navenek jsem asi hrála tu silnou holčičku. Vnitřně jsem vždy ctila lidství, ale v té době jsem si to nechávala pro sebe, trápily mě různé věci a neuměla jsem s tím zacházet. Zajímalo mě, proč lidé dělají to, co dělají atp. Po dosažení věku 30 let jsem začala skutečně vnímat některé souvislosti svého života. Začala jsem vnímat, že to, jak žiji, není to pravé, že mi něco chybí, že plýtvám svojí energií za úspěchem a uznáním druhými v oblasti, která mi není blízká a která mi vnitřně nedává smysl v nastavení a podmínkách, v nichž jsem se nacházela. Uvědomila jsem si, že nepotřebuji honbu za tím, být lepší v očích někoho jiného, že už jsem dost dobrá a že to musím ocenit především já sama. Nemohla jsem zůstat na povrchu a hrát hru, která mi nesedí. Klíčová slova, která mě definují jsou tedy hloubka, podpora a optimismus.

Věřím, že člověk může mít v životě to, po čem touží, a to tehdy, když vnímá, cítí, vyjasňuje si, co chce, věří tomu, něco pro to dělá, vidí život v souvislostech a rozpoznává signály svého vlastního těla a naslouchá jim.

V mém životě vlastně v zásadě rozhodovala významná náhodná setkání s druhými lidmi. Věřím, že žádná setkání nejsou náhodná. Takové malé velké náhody nenáhody jsou nejkrásnější a mají nás mnohému naučit, dávají nám zrcadlo, které někdy chceme vidět a někdy nechceme a podle toho se odvíjí náš budoucí život.

A proto věřím, že porozumění naším setkáním, vztahům, ale především sami sobě, je pro náš život nejpodstatnější. A vědomá práce na nás samých  je pro spokojený život nevyhnutelná. Mohu-li pomoci tomu, kdo si potřebuje ujasnit otázky v sobě, je to pro mě radost. Jsem optimista a důvěřuji.

Vzdělání, kurzy, výcviky:

• NLP Certified Practitioner a Certified New Code NLP Practitioner (2016) – NLP koučování
• Koučink jako umění (psychologické koučování) (2016)
• Vysoká škola ekonomická Praha, národohospodářská fakulta (2005)
• Univerzita Karlova, Ff, Učitelství pro střední školy – ekonomické a společenské vědy (2016)
• Komunikace a sebeprezentace (ČZU Praha – 2015), Podnikání a založení firmy (ČZU Praha – 2015), Pracovní právo (ČZU Praha – 2015)
• Stres a možnosti jeho zvládání (UK Praha – 2011)
• Psychologie pro všední den (UK Praha – 2010)
• a další (on-line i workshopy osobního rozvoje)
• Moje hlavní pracovní zkušenosti pocházejí z poměrně strategické pozice ve velké mezinárodní společnosti, kde jsem byla zahrnuta také do rozvíjejích vzdělávacích programů zaměřených na poznání sebe sama a manažerské dovednosti. Pracovala jsem na pozicích, kde komunikace a týmová práce byla podstatou. Ke své práci potřebuji kreativitu.