Cesta životem

Lucie Kramperová

Jak jsem začala tančit salsu


Plním si svůj dlouholetý sen. Tančím salsu. Chodím kolem ní už několik let a odkládám…

Ale teď to přišlo. Dostala jsem doporučení na výbornou učitelku. Našla jsem si ji na webu a přihlásila jsem se. Vyrazila jsem na svou první lekci. Potřebuji propojení se systematičností pohybů těla a … na to přijdu později, neanalyzuji. Dorazím na adresu v centru Prahy a jako první mě zarazí šipka dolů, když vstoupím do budovy. Jdu dále až do mínus druhého patra, cítím se jako někdo, kdo jde do podzemí v centru města. Jako někdo, kdo nemá rád vydýchané, umělé prostory. Kdesi uvnitř mne trochu bere panika, že se ve vášni toho krásného tance začnu dusit. Trochu někde na povrchu mě uklidňuje všudypřítomnost foukající klimatizace. Asi se neudusím, jen nadýchám umělého, chladivého vzduchu.

Vstupuji do prostoru, který vypadá jako fitcentrum (i když se tak nenazývá), je v něm několik hýbacích sálů. Na recepci se nahlašuji a jsem odeslána do jiného prostoru. Jsem tu dříve. Vždyť jsem poprvé. Pozoruji. Na recepci sedí muž a žena. Náhle přichází další žena. Žena s prsy velikosti 4, polovyholenou hlavou, ale s dlouhou hřívou. Vysoká, nohatá, okatá, hezká. Povídá si s mužem na recepci, slyším každé slovo, nelze to přeslechnout, očividně patří k sobě a řeší spolu soukromé zážitky. Tulí se. Mluví a mluví o tom, co v daný den prožili. Pozoruji. Dívka se tam pohybově vrtí tak, že v jednu chvíli zaujímá pozici předklonu s opřením loktů o recepci a protažením zad do pozice kočky. Má na sobě cvičební úbor a krátkou sukýnku (očividně lektorka), tedy všímám si, že při předklonu jí vidím čárečku kalhotek a pěkný zadeček. Kolem jde jiný muž, očividně další cvičitel z „fitka“. Plácne ji po vystrčeném zadečku. Pozoruji, co se bude dít. Nic se neděje. Jen pár vtipných poznámek.
Pozoruji. Přichází starší muž s kufříkem, řeší anglický hovor, je na telefonu, mezitím zvládá nerušeně nahlásit svůj příchod a odebírá se do šatny. Za chvíli vylézá z šatny stále telefonujíc (očividně manažer), tentokrát již bez kvádra ale v kraťasech a tričku. Vypadá jinak. Vypadá jako někdo, kdo na hodinu možná odloží telefon.

Je tu uměle a tak trochu neživo (to je asi to samé ?). Zvykám si. Těším se. Těším se na tanec s pravidly. Jsem tu jediná bosky. S tím jsem počítala, takže si připadám vcelku normálně (mezi čekajícími na podpadcích). Přichází žena, která vypadá, že je tu také poprvé. Rozhlíží se podobně jako já. Narozdíl ode mne má s sebou ve výbavě dvoje taneční botky. Pozorujeme prostředí. Dáváme se do řeči a čas plyne.

Hodina salsy byla skvělá, pustila jsem všechny své zaměřenosti na umělost prostředí a přemýšlení o přítomných bytostech. Užila jsem si taneční kroky a chvílemi jsem dokonce cítila, že ten tanec velmi dobře znám, jako by se mnou byl odjakživa. A vím, že ho lze tančit bosky, i když to možná není podle pravidel…

Leave Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *