Cesta životem

Lucie Kramperová

Jak vybrat školu pro nás a naše dítě? (I.)

V jádru jsem průvodkyně životem, sama se životem dost učím a ráda toto své učení předávám dále. Dlouhou dobu jsem byla závislák na různých typech workshopů, asi kvůli tomu, že jsem měla pocit, že něco objevuji. Dlouhou dobu jsem věřila, že školy a vzdělání jsou základem životního úspěchu. Dnes už vím, že základem života je spokojenost, vnitřní pochopení sama sebe a splynutí sama se sebou a učení se životem samým (třeba prostřednictvím vlastních dětí, ve vztazích,…). To mi ve školách, které jsem v rámci svého vzdělávání absolvovala, nikdo nikdy neřekl. Teď tančím svým životem…

Většinou od malička víme, jaké je naše poslání. Pokud dostaneme podporu, pak nemusíme plnit očekávání rodičů nebo společnosti.

Výběr školy pro dítě je životní volbou.

Loni jsem vybírala školu pro dceru Sofii, prožila jsem si to do detailu. Co jsem se přitom naučila?

  • je dobré zrušit veškerá svá přesvědčení o školství
  • je dobré si najít všechny informace, které potřebuji
  • je dobré si udělat vlastní sebereflexi své školní docházky
  • je dobré se podívat na všechny své pocity s tím související
  • je dobré si ujasnit, co skutečně chci pro své dítě
  • je dobré se zamyslet nad tím, jaké je moje dítě a co potřebuje
  • je velmi podstatné shodnout se s tatínkem dětí
  • že ne všechno máme pod kontrolou
  • vše, co přitom nevyjde, je naprosto v pořádku (ukáže se to později)
  • je dobré všímat si “nenáhod”
  • uvědomila jsem si, jak je důležité důvěřovat svým vnitřním rozhodnutím (ustát si je)
  • že výběr základní školy pro nás resp. pro naše dítě je volbou životní…
  • že žádný ideální stav neexistuje, žádné naše rozhodnutí nám nedá jistotu v dnešní nejisté době – při volbě jakékoliv varianty budeme čelit novým životním výzvám (ať už je to vyjasňování určitých otázek v rámci komunity rodičů, nebo komunikace s učiteli, s dítětem,…)

Podrobněji se o celém procesu rozepisuji v knize Jak se učí živě?

Dnes je vcelku běžné „vědět, co nechci“, ale „vědět, co chci“ ne. Jasnou představu o tom, co chceme, někdy hledáme delší dobu. Nasáváme do sebe vše dostupné kolem a odvádíme tak pozornost sami od sebe. Když víme, co nechceme, pak můžeme najít to, co chceme. Odpovědi bychom měli hledat v sobě.

Přála jsem si dceru. A mám ji. Mám dokonce dvě, krásná malá stvoření. Ve chvíli, kdy se nám narodí děti, se v nás probouzí naše šrámy, bolesti, radosti a ony nám je zrcadlí. Dávají nám šanci podívat se na svůj život. Na vše, co v něm máme. Díky dětem se měníme, dávají nám jiné úhly pohledu. My jsme jim dali dar života a ony nám dávají dar podívat se na ten náš. Potřebují naši náruč, péči, lásku, přijetí a důvěru a my díky nim můžeme zahlédnout souvislosti svého vlastního života. Nedá se to ošidit. Děti přišly žít své dary, sny a svůj život.

Rozhodování o tom, do jaké školy bude Sofie chodit, probíhalo dlouho. Nevím, jak přesně dlouho. Vlastně možná už od jejího narození. Už s jejím příchodem jsem se sama začínala vracet do svého dětství a přemýšlela jsem, jak věci dělám a jak je dělat chci. Čím více se blížil školní věk, chodily mi do hlavy otázky související s jejím vzděláváním. Dívala jsem se na svoji školní docházku, na stezky, kterými šel můj život a na překážky, s nimiž jsem se setkala.  Dívala jsem se také na své strachy a bloky, které s těmito stezkami souvisí. V tom posledním roce jsem měla sama na sebe otázek úplně nejvíce.

Vždy jsem si přála, aby si moje děti uvědomovaly svou jedinečnost, aby byly silné, nevystrašené a motivované samy sebou a nikoli známkami, výkonem nebo pochvalou.

Proces výběru a hledání školy pro Sofinku byl postupný. Měla jsem předvýběr škol inovativních a zároveň otevřenou možnost školy státní v místě bydliště (i když jsem vlastně věděla, že to žádná volba není). Konečné volbě školy ale předcházely moje různé emoční stavy, kdy jsem skutečně nevěděla, kam půjde moje dítě do školy. Některé výběry nevyšly z důvodu přeplněnosti, kdy výrazným způsobem převyšovala poptávka nad nabídkou míst v dané škole. Přesto jsem uvnitř sama sebe měla důvěru v to, že se stane něco zásadního, co nám pomůže.

V celém procesu rozhodování jsem si řešila svoje strachy. Strach ze špatného rozhodnutí, strach z demotivace našeho velmi kreativního dítěte, strach ze vzniku různých bloků u ní, strach, že bude potlačena její individualita. Některé strachy byly racionálně rozpuštěny. Ale například strach, že se nedostane na vybrané školy, se potvrdil. Možná jsem nebyla dostatečně pevná ve svém rozhodnutí. Řešila jsem své vzpomínky na svá školní léta. Řešila jsem si, proč jsem o mnoho let později v dospělosti musela začít hledat, kde je na tomto světě skutečně mé místo. Promítala jsem si celý svůj dosavadní život, co všechno a v jakých souvislostech jsem v něm musela řešit. Ptala jsem se sama sebe, jak to že mám chuť k celoživotnímu vzdělávání a věřím na to, že nejvíce se učíme životními zkušenostmi. Uvědomovala jsem si své hodnoty, co se týče vzdělávání vlastních dětí.

Uvědomovala jsem si důležitost komunikační trojice dítě – škola – rodina. Uvědomila jsem si, že nevyznávám žádný vzdělávací směr ani metodu. Jde mi jen o to, aby mé děti byly ve škole šťastné, aby rády žily, do školy se těšily, aby měly samy ze sebe dobrý pocit. Aby se ve škole setkávaly s lidmi, kteří to mají stejně. S lidmi, které baví je život. Přeji si, aby nebrali život příliš vážně, aby věděli, že jakýkoliv problém má více úhlů pohledu a vždy máme volbu se dívat laskavě.

KROK 1: VYJASNIT  KROK 2: VYBRAT ŠKOLU  KROK 3: DŮVĚRA V ROZHODNUTÍ

Vyjasnění znamená:

  • nalezení odpovědí na otázky
  • sebereflexe vlastního života resp. vlastní školní docházky (co mi dala léta ve škole, co jsem se naučil/a nebo nenaučil/a)
  • zvědomění si svých strachů
  • zvědomění si svých přesvědčení o školství

Výběr školy znamená:

  • jít se do ní podívat – s tím naším malým človíčkem, který se do školy těší; podívat se do výuky, pobýt tam; mluvit s paní učitelkou / průvodcem, podívat se, jak mluví s dětmi, jaké používají metody, co nabízí, …
  • volbu mezi dvěma nebo více variantami mohu posílit vizualizací jednotlivých variant, nebo vizualizací své vlastní otázky Co je pro mě škola? (je to to, co znám z minulosti, nebo něco jiného?)

Důvěra v rozhodnutí znamená:

  • důvěřovat sobě, nenechat se rozhodit pochybnostmi okolí, už to přestat řešit (pustit to, ať se to děje)

Leave Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *