Cesta životem

Lucie Kramperová

Obyčejný rozhovor o životní změně

Je 2.3.2016 a můj brácha vyráží do jiné země žít nový život. V podstatě jisté je tam to, že má letenku na dnes 21:30 do Londýna a zpočátku má možnost bydlet u našeho bratrance Tomasze. Cílem je také najít dobrou práci, která ho bude bavit. Měla jsem nápad napsat s ním rozhovor a postupně přidávat další otázky a zprostředkovat tak informace i jeho přátelům i jiným lidem, kteří se chtějí nechat vytrhnout z každodennosti třeba sledováním jiného příběhu.

2.3.2016 Vydáváš se dnes na cestu novým směrem, jaký máš pocit?

Pocity  jsou  velmi  smíšené, na  jednu  stranu  se  těším  velmi, na druhou se mi  do  hlavy i  srdce  vkrádá  velký smutek. Poslední dny  byly  hektické, dojemné loučení s mnoha  přáteli. Ale až dnes to na mě všechno dolehlo se vším všudy.

Kam jedeš?

Město Guildford v Anglii. Cca 80km jižně od Londýna.

Co tě vedlo k rozhodnutí jít jinam?

Vedlo mě k tomu především uvědomění, že toužím po velké změně. Zkusit žít  v jiné zemi mě  poprvé  napadlo už asi před  patnácti  lety. Poslední roky jsem  hodně  cestoval, používal  jazyky, poznával lidi a  jejich  odlišné  styly  života a  to  uvědomění  ve  mě  zrálo  a  zrálo. Pak přišlo  rozhodnutí  dát  výpověď  v zaměstnání a touha dělat něco, co  mě  bude  bavit. A volba vydat se „ven“ byla jasná.

Jak dlouho ses rozhodoval a co bylo největším kritériem v rozhodování?

Rozhodoval jsem se přes rok. Nejdříve jsem to smetl ze stolu a především hledal důvody, proč to nejde. Až po mnoha měsících jsem začal reálně zkoumat  cesty, jak  by  to  šlo.

A tak sis koupil letenku a ve středu 2.3.2016 jsi odletěl směr Londýn. Co prožíváš první týden v anglickém Guildfordu? Jaké to je?

Mám velké množství zážitků každý den. Veškeré děni vnímám daleko intenzivněji. Všechno je nové, i třeba obyčejná jízda autobusem. Zatím nemůžu dělat nic zcela automaticky, jako jsem na to byl zvyklý v Česku. Jaké to je? Je to dobré. A jen jedna věc chybí k tomu, abych to mohl přehodnotit na skvělé.

Jak to vypadá se sháněním práce? (po 14 dnech)

A to je přesně ta věc, co do té skvělé skládačky ještě chybí. Obešel jsem nespočet podniků, rozdal dvě desítky životopisů, odpověděl na spoustu inzerátů, zapsal se do dvou pracovních agentur a zatím jediný výsledek bylo 6 odpracovaných hodin včera někde ve skladu. Ale ne,  výsledků je mnohem víc a plně si to uvědomuji,  ty zkušenosti jsou k nezaplacení.  Nervozita, která mě první dny svazovala nohy i ústa, dnes už nebyla přítomna a odvážil jsem se zeptat na práci i v jedné luxusně vypadající italské restauraci. S prací je to tady tak, že sice míst je relativně dost, ale také je o ně dost velký zájem. Takže pokud podniky neshánějí někoho ASAP, tak si nechají třeba dva týdny na výběr uchazečů a pak jednomu z toho množství zavolají.  Čili je klidně možné, že za týden nebudu stihat zvedat telefon.  Nejednou se mi také stalo, že mi oznámili full staff, ale zároveň řekli, ať se stavím za týden, že už to tak být nemusí.

Máš rád kvalitní jídlo, vaříš s láskou a vybíráš si, jaké tam jsou možnosti v tomto směru?

No, na téma jídlo by se dal udělat obsáhlý samostatný rozhovor. Jako milovník jídla si v této zemi připadám opravdu šťastný. Výběr produktů je obrovský a kvalita třeba zeleniny mi připadá určitě na vyšší úrovni než v Česku.  Jsou tu speciální shopy se zbožím z různých koutů světa, mnoho potravin vidím poprvé. Jedna perlička, zrovna včera jsem si v místním Tescu všiml, že v oddělení zeleniny je čtyřpatrový stojan s banány, jablky a dalším ovocem a rodiče dětí jsou připojenou cedulí vybízeni, aby své ratolesti při nakupování obdarovali vystaveným ovocem. To mi přišlo velmi kontrastní k českým poměrům, kde spousta dětí při nákupu v supermarketu žmoulá rohlík.

Ceny jsou po přepočítání na Kč samozřejmě o něco vyšší, ale není to žádná tragédie. Lidi jsou tu opravdu hodně stimulovaní, aby nakupovali co největší množství najednou. Množstevní slevy jsou výrazné, zeleninou počínaje a třeba pivem konče. Do jaké míry ovšem platí – kup vice, utratíš méně, nedokážu objektivně posoudit. Ještě jsem množstevnímu šílenství nepropadl.

Jací jsou lidé, které potkáváš?

Převážně velmi milí a přátelští. Zdraví zcela automaticky, hodně mluví, usmívají se. Jsou ochotní pomoci.

28.7.2016 (po 5 měsících, teda pěkně dlouhá pauza, mezitím nespočet reportů o zážitcích, jak to shrnout?..) Jak je po 5 měsících v Anglii? (celkový stav mysli)

Jak je? Směle můžu napsat, že skvěle. Všechno kolem mě se  naprosto vyklidnilo, takže mysl nemusím příliš zaměstnávat zbytečným přemítáním a můžu prostě jen dobře žít. Tak, jak jsem doufal a možná i lépe. Určitě lépe, mám práci, kterou mám velmi rád, kolem sebe dobré lidi, otevřely se mi nové možnosti cestování a už se  tolik nebojím dělat změny ve svém životě, protože vidím, že udělat pár velkých změn dokáže člověka ohromně posunout kupředu. Zrovna se chystám na dovolenou do Česka. Maximálně se těším a  zároveň vím, že se budu těšit i zpátky do Anglie. Soulad domovů, paráda.

Kdy se zlomilo počáteční velmi těžké období a proč byl začátek těžký?

Období nejistoty, které trvalo cca první dva měsíce, bylo pro mě  dost náročné na psychiku, vystřídal jsem 8 zaměstnání během osmi týdnů, moje vysněná práce, kterou jsem měl jako cíl (vaření v restauraci), se stala mou noční můrou a úplně mi otočila  názor na tento druh komerční činnosti. Všechny joby byly jen takové záskoky a stálou práci i přes nějaké přísliby ne a ne sehnat. Naděje se  často střídala s beznadějí. Finanční rezervy se tenčily a do toho přišly problémy se sháněním nějakého rozumného bydlení. A pak to přišlo, během jednoho týdne jsem získal stálou práci i nové bydlení. Veškerý stres a tlak odplul, jak lodička po vodě  někam do neznáma (a  už je nechci v téhle megapodobě vidět).

Jakou máš práci? Co ti dává?

Dělám  Garden  Maintenance – údržba  zahrad, to  znamená  velmi  různorodá  manuální  činnost v přírodě (tak  svou práci  nazývám  jáJ). Bydlím  v nejbohatší  části  Anglie, velkých domů (občas  až  paláců) s velkými  zahradami je  tu  mnoho  a  mnoho, takže přestože  tu  funguje  nespočet  zahradnických  firem, tak  o  práci  rozhodně  není  nouze.

Co  mi  dává? Především  konečně  dělám  něco, co  mě  baví a  tenhle  pocit absolutně  ovlivňuje  veškeré  moje  fungování tady.  Psychika  pracuje  rázem  úplně  jinak. Tím  pádem  se mi  daří  i  na  ostatních  úrovních  bytí  a  žití.

Co podle tebe vedlo nejvíce k tomu, že jsi dobrou práci sehnal? A jak se to událo?

Po  těch  dvou  krušných  měsících jsem  měl  dvě  možnosti, buď  dělat  něco, co  mě  úplně  nebaví a  mít  se dobře a nebo si  najít   něco, co  mě  bavit  bude  a  mít  se ještě lépe. Ale pro zahraničí jsem se rozhodl především  proto,  že  jsem  toužil spojit  práci  s určitým  vnitřním  naplněním. Takže jsem vytrvale hledal, odpovídal na inzeráty, posílal životopisy…

Až jednou…má odpověď na inzerát byla vyslyšena a zavolal  mi  jakýsi  Matěj, tehdy neznámý Čech,  nyní  můj  šéf, spolupracovník a kamarád v jedné  osobě.

A jak se teď tedy máš?

Dobře samozřejmě 🙂

Pokračování příště 🙂

 

Leave Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *