Cesta životem

Dnes mám svůj narozeninový den. Strávila jsem ho téměř celý v místnosti plné příjemných a motivovaných lidí, krásných obrazů, s kapkami deště za okny a takovým nadhledem nad životem jak je vše vlastně docela jednoduché, když se člověk zastaví a dá si čas si popřemýšlet a podívat se do sebe. Zažila jsem pár jednoduchých aha momentů a zasmála jsem se. Beru to jako svoji oslavu toho, že tu můžu být. Cítím velkou vděčnost za tento den. Cítím vděčnost za to, že mi do cesty přišly možnosti spojené s koučinkem. Tedy vlastně, že jsem našla něco, co jsem dlouhá léta hledala. Možnost, jak pomáhat sobě a druhým. Možnost, jak se dívat na cestu životem jinýma očima, těma upřímnýma sama k sobě, možnost vidět smysl v tom, co dělám.

Možnost, jak mohu poslouchat tak, abych porozuměla. Možnost, jak nechat druhého člověka alespoň na chvilku snít a vidět věci z jeho života v lepším obraze, podpořit ho v nalezení lepší cesty, podpořit ho v práci sám na sobě a jeho plánech. Možnost, jak najít řešení v maličkostech.

Je to proces s možností budování důvěry sám v sebe a v lidství a hledání smyslu našeho konání, našich bolestí a našich starostí, které nás na naší cestě životem vždy posunou k hlubšímu pochopení souvislostí. Kouzlo koučinku spočívá v tom, že se orientujeme na to dobré, na to motivující a na to, co je za tím vším každodenním. Najít řešení je někdy tak jednoduché, někdy se bojíme podívat pravdě do očí, někdy je to osvobozující a někdy to chce čas, ale vždy to stojí za to.
Uklidit si sami v sobě, hezky a zodpovědně hospodařit s našimi vlastními zdroji a lidskými schopnostmi jako jsou možnost milovat sebe a druhé, možnost využívat smysly, možnost využívat intuici, obrazotvornost,…a mnohé další se nabízí jako možnost lepší, než jen přežívat. Můžeme převzít zodpovědnost za svůj život a využít ji ku prospěchu nás samých a tím i společnosti. Pečujme o náš závazek, který máme vůči sobě už jen tím, že tu můžeme být… můžeme být člověkem a můžeme pěstovat lidství.
Mám ráda otázky, mají velkou moc. A mám ráda příběhy, ještě více mě baví šťastné příběhy, ale jsem si vědoma toho, že těm šťastným příběhům mnohdy předchází velká bolest. Následuje převzetí zodpovědnosti za nás, naše myšlenky a pocity, práce nás samých na sobě a po určitém pochopení i náš příspěvek společnosti.
Chci být přítomna příběhům nebo jejich částem jakéhokoliv člověka, který jen trochu připouští, že jsme tu od toho, abychom si tu každý našli své místo, splnili si své sny a cíle a žili štastně až do smrti.. jako v pohádce. Každý máme odpovědi na ty své otázky sami v sobě. Někdy je hezké mít průvodce, který nám naslouchá a má o nás zájem. Cítím vděčnost za všechny své průvodce na mé cestě životem. A také cítím vděčnost sama sobě, že dnes vidím věci, které jsem dříve neviděla nebo vidět nechtěla.

PS: Moje 4letá dcera vybrala a koupila dnes svou první věc – kytičku k mým narozeninám. Taková malá věc.

Chcete dostávat upozornění na novinky zveřejněné na webu emailem? Přihlaste se zde.