Cesta životem

Lucie Kramperová

Inspirace v deštivém dni aneb auto jako deštník?

Retro Car

Je velmi deštivý den, ostatně jako několik posledních dní. Již delší dobu si všímám, že je-li deštivý den, naroste počet aut na silnicích, alespoň na těch, kterými jezdíme my s dcerkou do školky… Dnes si opět říkám (když stojím v menší koloně aut a čekám, až se pohneme z místa), že je tu opět ta souvislost „prší – silnice jsou plnější a provoz méně plynulý“. Je to snad tak, že lidé, kteří obvykle jezdí jiným způsobem, dnes za deště jedou auty? Je to tak, že se jim nechce namočit a auto mají „jako deštník“? Vzhledem k tomu, že tuto souvislost pozoruji již delší dobu, věřím, že to tak někteří lidé mají. Když je nevlídno, jedou raději autem, aby se moc nenamočili. Dnes jsem si toto pozorování již po několikáté ověřila…
Říkám si, jsme skutečně tak zhýčkaní moderními výdobytky, že nám vadí déšť? Proč volíme ty nejpohodlnější cestičky? Nechceme se namočit, ale raději stojíme v kolonách, zahustíme dopravu a čekáme, až se pohneme. Dáváme přednost suchému vnějšímu obalu, ale na ten vnitřní zapomínáme. A pak třeba trpíme v kolonách nebo v zahuštěné dopravě…. To, že sedneme do auta a jedeme, je pro nás samozřejmostí. Je dobré se zastavit a na chvíli přemýšlet o tom, zda nám třeba neprospěje, jednou za čas zmoknout, jednou za čas mít promočené boty, až z toho nohy zebou, jednou za čas se zasmát v dešti, jednou za čas jít deštěm prostě jen tak, protože je třeba to vyzkoušet a ne se toho bát, protože voda je mokrá a my budeme mokří. Možná, že z toho budeme mít příjemný zážitek? Uvolnění? Pocítíme vliv přírody na naše životy? Pocítíme skutečné hodnoty? Napadá mě, že kdyby všichni používali auto jako deštník, tak bychom za chvíli nikam nedojeli?

V naší pohlcenosti každodenností bereme vymoženosti dnešního světa jako samozřejmost a zapomínáme na úctu a údiv, v tomto případě úctu a údiv nad obyčejným deštěm, úctu k přírodě, úctu k obyčejným hodnotám, které tu pro nás jsou i bez toho, aniž bychom za ně platili.

Zapomínáme na údiv nad světem a jeho zákonitostmi. Třeba když se občas necháme zmoknout, pocítíme sami sebe jako někoho jiného, jako jiného člověka, kterému je to, co ho obklopuje a nemá to koupené, vzácné. Pochopíme co nám takový zázrak deště z oblohy může dát… Jestli my sami nejsme jako ty kapky deště? A jestli by nám dívat se na déšť s lehkostí nevneslo lehkost do našeho života? Zkusila jsem se dnes na déšť podívat z jiného úhlu a vše se zdálo ještě krásnější…

Chcete dostávat upozornění na novinky zveřejněné na webu emailem? Přihlaste se zde.

Leave Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *