Cesta životem

Lucie Kramperová

Vše je, jak má být?

Yachtsody in Blue

Poslední dobou se setkávám s větou „Vše je, jak má být.“. Někdy mi to přijde hezké, někdy mi to nějak nesedí….ale rozhodně je to sousloví nakažlivé, jako by se samo nabízelo k použití pro zklidnění mnohých situací. Ta jednoduchá věta může mít mnoho významů a záleží na tom, jak si ji člověk vyloží a jak to cítí. Někdo ji použije pro své vnitřní zklidnění, když už těch věcí řeší mnoho a na těch řešeních své situace třeba aktivně pracuje. U někoho jiného to může být o tom, že si tím vytváří pocit pohodlí ve své nečinnosti, i přestože není dotyčný šťastný. U někoho je to hluboké přesvědčení a víra v to, že věci jsou prostě nám všem dané, situace se dějí. Významy mohou být různé stejně jako síla těch slov v konkrétních situacích. Mám pocit, že kdybychom se všichni doslova řídili touto větou, tak nemusíme nic dělat, jenom plynout životem bez jakékoliv snahy, vždyť vše je jak má být, osud je napsán … Jsme-li s naším životem spokojeni, pak asi nic řešit nemusíme. Ale skutečně je vše dané?

Nebo můžeme své životy vědomě ovlivňovat svými myšlenkami, prací sami na sobě, na porozumění sami sobě, hledáním cest ke spokojenosti, … můžeme snít a postupně sny proměňovat v realitu? Můžeme být kreativní na své cestě životem?

Cítím to tak, že abychom se posunuli dále, musíme se přestat bát, změnit myšlení a vztah sami k sobě… něco pochopit. Potom se mohou začít naplno dít zázraky v podobě situací a setkání. Sice v sobě máme uloženy různé strachy – z odmítnutí, ze selhání, dokonce i z úspěchu nebo neúspěchu, ale můžeme se zaměřit na dávání energie do prospěšných věcí. Jsme naučeni být skromnými, nikoliv žít život podle svých přestav a využívat své silné stránky. Ale kdykoliv se můžeme rozhodnout začít se učit žít jinak. Zažíváme pocity frustrace, nenaplnění, bezcílnosti, pouze přežíváme a přitom jde o to vzít život do vlastních rukou. Naše vědomé kroky, rozhodnutí a naše myšlenky tvoří náš život a posouvají ho dále. Někdy mohou stát všichni proti nám, nebo nám říkají, že děláme chybu, ale my máme přesto potřebu být sami sebou, konat jak cítíme… Potřebujeme především sami sebe, svoji podporu a svoji lásku k sobě. Pak můžeme uvidět i lásku ve varováních a postojích druhých lidí. Nevím, zda je to „vše je, jak má být“, ale pokud se cítíme špatně a nic neděláme, nejsme pak uprchlíci vlastní duše?
Máme volbu, buď můžeme čekat, nebo se můžeme obracet sami k sobě, ke svým myšlenkám, pocitům, vizím, snům a začít jednat sami se sebou v souladu. I přestože můžeme mít někdy pocit, že vše je dané. Vše, co je tvořivé snad ani nemůže být dané? Vytvořme si svůj život jako ten nejkrásnější mistrovský obraz a buďme sami sobě mistrem.

Chcete dostávat upozornění na novinky zveřejněné na webu emailem? Přihlaste se zde.

Leave Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *