Vzít si život?
Ddostala se ke mně nedávno zpráva, že jeden mladý člověk skočil pod vlak..byl to známý někoho známého… Docela mě to vzalo, takové zprávy mi nikdy nedělaly dobře. Hned mě napadá spousta souvislostí, i když o konkrétním příběhu nevím nic. S úctou k rozhodnutí toho člověka mě napadají následující myšlenky…
V jaké společnosti a vztazích to žijeme, že si mladí lidé berou život? Mám pocit, že lidé žijí v nespokojenosti neúměrně dlouhou dobu a pak nejednou už nemůžou dál s funkčními smysly. Se smyslem pro krásu života, jeho lehkost, jeho jasnost, jeho vděčnost. Skutečně i v těch horších životních situacích lze spatřovat krásu. Žijeme v době, kdy si svůj život můžeme skutečně užít, máme-li chuť, a dokonce to udělat podle svých představ. Jde jen o to mít svobodu v hlavě, správné myšlení a vnímání světa s mnoha jeho možnostmi, které tu dnes máme. Ano, je tu i spousta nástrah, ale pokud je v životě nechceme, tak je ani mít nemusíme. Nemusíme žít ve strachu, v obavách, můžeme se zaměřit na současnost a žít ji vědomě, s jasnými cíly, se svým vlastním smyslem. Je to jen na nás, co budeme vnímat a co si do svého života vpustíme. A pokud už věci přicházejí, lze k nim zaujmout určitý postoj, je to naše volba. Vnímám, že mnoho vztahů dnes jede na setrvačník, lidé raději nedělají nic, protože je to nejistota, sází na jistoty a na rady svých bližních, místo aby se podívali sami do sebe.
Učme už naše děti od plínek, aby se dívaly samy do sebe, aby se vyznaly v tom, co cítí, aby mluvily o svých emocích a uměly s nimi pracovat, aby si dovolily o věcech vědomě přemýšlet a vědomě konat.
Dnešní rodiče mají nelehkou úlohu, protože stojí na prahu velkých změn – ve výchově, ve vzdělávání, v postojích dnes již sebevědomějších dětí, v zkreslených informacích ze strany medií, … Je těžké se v dnešním světě chovat vědomě a přitom neztratit hlavu z té mnohosti. No ale možná právě stačí být skutečně vědomý/á? Být v každodenní pozornosti vůči sobě a svým dětem, svým blízkým a jednat s láskou. Ale především neotáčet se zády k našim zátěžím, problémům, neshodám ve vztazích, nebát se a řešit je. Zkusit jít proti proudu, proti radám, poslouchat sami sebe. Slyšela jsem krásnou větu – negativní myšlenky nám nikdy nemohou přinést pozitivní život – je to tak pravdivé!!!
Někdy stačí si jen na toto vzpomenout a je mi lépe. A aby si člověk sám dodával odvahu věci dělat, jednat, stačí si vzít na pomoc ještě tuto větu: „Když všichni mluví o nemožnostech, hledej možnosti.“ V dnešním světě ty možnosti máme, jen je někdy nevidíme, nebo nechceme vidět. Veďme tedy naše děti k tomu, aby už v dětství hledaly své možnosti i ony. Dáváme jim tak neocenitelnou vlohu do jejich kvality života. Nechtějme, aby byly poslušné, ale vědomé. Někde jsem četla, že když morálka vzejde z našeho uvědomění, ne z nějaké discipliny, pak reagujeme v každé situaci na základě našeho uvědomění. Cokoliv tedy uděláme, bude dobré, krásné a správné, bez jakéhokoliv nacvičování a úsilí. Tedy buďme vědomí a učme být vědomé i naše děti.
Proto nekoukám na zprávy v mediích, hledám jen ty informace, které momentálně potřebuji. Vážím si přemýšlejících lidí, které se snaží dělat věci „jinak“, přispívají k dobru společnosti třeba i jen malými krůčky, jsou užiteční a neočekávají velké odměny (ty k nim pak přicházejí samy v různé formě), konají od srdce a čistě a pouze se nevezou, mají svůj smysl života, ale vážím si i těch ostatních, protože bez nich by nebylo na čem pracovat. Všichni dostáváme svá zrcadla a všichni jsme tu se svými cíly a máme nějakou hodnotu. Je třeba abychom si tyto sebe-hodnoty uvědomovali a žili v souladu především sami se sebou.
Chcete dostávat upozornění na novinky zveřejněné na webu emailem? Přihlaste se zde.
